ˮLidé šplhají usilovně nahoru po žebříku v dobré víře, že dělají něco pro své zdraví a postavu, ale výsledky jsou plus minus stejné a frustrace trvá. Jejich žebřík je totiž opřený o špatnou budovu.ˮ

Sacharidy a jejich neopodstatněná prebytočnosť

Asi se shodneme na tom, že nejvlivnějším aspektem zdraví je to, co jíme a to nás nějakým způsobem ovlivňuje buď pozitivní nebo negativní a díky tomu prospívají nebo strácame.ˮ A to, co jíme můžeme následně rozdělit na bílkoviny, tuky, sacharidy + ovoce a zeleninu.

Bílkoviny: esenciální (nezbytná a nenahraditelná) živina, která je buď rostlinného nebo živočišného původu a která nám pomáhá regenerovat svalovou hmotu. Patří sem: maso, ryby, sýry, vejce atd. (Připravujeme podrobný článek)

Tuky: také esenciální živina, která je zodpovědná za tvorbu hormonů a dalších ohromných metabolických funkcí. A sem patří: rybí a kokosový olej, avokádo, slanina, olivy atd.

Sacharidy (lidově cukry): Zde bych se na chvilku zastavil. Protože minulý článek jsme rozebírali nejvlivnější hormon těla leptin a tuky, dnes bychom se podívali na hormon inzulín a sacharidy. Do této kategorie patří: rýže, brambory, pečivo, koláče, těstoviny, sladkosti atd.

A asi vás zklamu, ale sacharidy nejsou esenciální (nezbytnou a nenahraditelnou) živinou a neexistuje žádný esenciální sacharid! To znamená, že i kdybychom nejedli chléb, rýži, brambory, sladkosti, koláče, bonbóny ....., úplně v pohodě bychom přežili.

Sacharidy, chuť na sladké a pocity hladu

Je třeba si uvědomit, že všechny druhy sacharidů (brambory, rýže, pečivo, sladkosti atd ...) se po konzumaci přemění na cukr. Akonálne cirkulují v krevním řečišti molekuly glukózy, jsou od sebe k nerozeznání, ať už jde o med, rýži, sladkosti ...... Z tohoto hlediska se plátek chleba = plátek cukru.ˮ

Pokud jste tedy ve fázi častého jedení sacharidového jídla, jste závislí od externího zdroje energie a tak je dost možné, že se v těchto symptomech: - pravidelný pocit hladu - 5 a více jídel do dne - chuť na sladké (často po velkém jídle odpoledne) - narušený imunitní systém - poklesy energie - nevydržíte bez jídla ani půl dne

Závislost na glukóze

Když se nacházíte ve stádiu, že váš denní příjem potravy tvoří převážně sacharidy, tak se blížíte k tomu (pokud jste se tam už nedostali), že váš mozek spolu se zbytkem těla bude 100% -ně závislý na glukóze.

Jinými slovy: vaše tělo (i při sportu) dokáže spalovat pouze glykogen (zásoby glukózy v játrech a svalech) a nedokáže spalovat podkožní tuk a pokud ano, tak v úplně mizerných množstvích. A proto: pokud budete konzumovat hodně sacharidů, vaše tělo zastaví spalování tuku a bude spalovat pouze cukr (glykogen).

A proč je špatné, spoléhat se pouze na glykogen (zásoby glukózy v játrech a svalech)?

Protože v játrech ho máme tak 80g (100g lépe trénovaný muž) a ve svalech 300g (lépe trénovaný muž) spolu 380g, dohromady ať to je 2000 kcal (ai to jsem už asi přehnal). A taková slabší trénovaná žena má zásoby glykogenu io polovinu menší. A tedy, pokud by tentýž člověk měl např. 80 kg a jen 10% tuku (postava dobře vytrénovaného chlapa s kostkami na břiše), což je 8 kg tuku (podkožní), tak by měl k dispozici až 72 000 kcal.

Trocha nepoměr nemyslíte? 2000 vs. 72 000 kcal.

Závodník na Tour de France spálí v kopcovité etapě 8000 až 10000 kcal. Teoreticky, pokud by náš člověk byl na Tour, tak by dokázal ze zásob podkožního tuku ubicyklovať 7 takových etap.

Je to sice přehnané a prakticky nemožné (svaly by selhaly), ale chtěl jsem tím jen poukázat na enormní množství energie, které s sebou nosíme a den co den se k ní téměř ani nemůžeme dostat. Namísto toho jsme odkázáni na glukózu, kterou bychom měli mít pro ty nejdůležitější funkce a ne jako primární palivo.

Mimochodem, těch glykogenových zásob je tolik, že když máme náročnější den, tak ty zásoby prostě nevydrží. A když jsou už tedy prázdné tak neodolatelná chuť na sladké není věcí pevné vůle, ale skutečné biologické potřeby mozku. Prostě ať děláte, co děláte, musíte ji sníst, mozek ji reálně potřebuje (např. Čokoládu). To, že tělo si dokáže vyrobit glukózu samo a fakt k tomu nepotřebuje sacharidy si řekneme trošku níže.

A to, jak se dostat do tukové metabolismu, aby vaše tělo fungovalo primárně na tucích a aby nebylo až tak závislé na externí energií (žádné výkyvy energie a ani nepřekonatelné chutě na sladké), si řekneme v následujících článcích.

K zamyšlení 1: v lidském těle jsou důležité živiny, jako minerály, vitamíny, voda, kyslík, esenciální mastné kyseliny (tuky), aminokyseliny (bílkoviny) ..., no sacharidy na tomto seznamu nenajdete.

Hormon Inzulín

Inzulín je po leptinu druhý nejdůležitější hormon těla. Myslím, že skoro každý z nás by po otázce co zabezpečuje inzulín odpověděl, že: zajišťuje optimální hodnotu cukru v krvi.ˮ Dr. Ron Rosedale avšak tvrdí, že je to jen triviální vedlejší efekt.

Inzulín má totiž daleko důležitější úkoly: diriguje kam přijatá energie putuje a co má s ní tělo udělat - ukládá přebytečné živiny. Neměli bychom také ignorovat ani jeho evoluční roli. Když totiž půjdeme několik 100 tisíc let dozadu (do doby, kdy bylo lidské tělo naprogramováno - doba lovců a sběračů) myslíte si, že snižování hladiny cukru bylo hlavním problémem?

Neexsitovali žádné sacharidy - cukry a pokud ano, tak v úplně mizerném množství (kořínky, ovoce ...). Tito lidé hodně hladověli a jak jsem již zmiňoval výše (že inzulín diriguje kam přijatá energie putuje a co má s ní tělo udělat), tak tělo díky němu dělalo zásoby na horší časy.ˮ Lidé v těch dobách měli spíše jiný problém, a to jak zvýšit hladinu cukru. Náš mozek potřebuje glukózu, aby přežil (a taktéž ho potřebuje i sítnice, varlata, červené krvinky ...), no zbytek těla raději a lépe funguje na tucích.

A protože ji potřebuje, aby přežil (a potřeboval ji i x, y let dozadu, když žádné sacharidy neexistovaly a to hlavně v zimě), dokáže si ji vyrobit iz ˮnecukrovýchˮ zdrojů procesem zvaným glukoneogenezi. Myslím, že tuto výbavu těla bychom neměli ignorovat. Vždyť na co by jinak tělo disponovalo touto funkcí? Takže játra a ledviny dokážou vyrobit glukózu ze surovin jakými jsou aminokyseliny, glycerol, laktát - pýru a tuk.

Sacharidy, inzulín a podkožní tuk

Pokud budete konzumovat málo sacharidů a více tuků, vaše tělo začne spalovat stále více tuků (podkožní a ze stravy). Jak jsem již výše zmínil, zbytek těla raději funguje na tucích, přičemž jeden z top tukových labužníky je vaše játra, která začne vyrábět tzv. ketony (bioprodukt mastných kyselin), které se postupně stanou vaším palivem pro mozek. To je ten stav, kdy nebudete pociťovat ty ukrutné chutě na sladké a nebudete hladoví každou chvíli. Více o tom v článku o tukovém metabolismu.

Když si vaše tělo všimne, že má nadbytek cukru nedokáže ho spálit a tak se hromadí v krvi. Takže inzulín bude uvolněn a uloží ho. A jak ho uloží? Ano, ve formě glykogenu .... A když už máte plné i zásoby glykogenu a tělo to nedokáže momentálně spálit, tak inzulín udělá svou nejdůležitější roli a odloží energii příště ve formě tuku (nasyceného tuku).

Pokud však potom klesne hladina cukru, tělo začne produkovat hormony, které dokáží zvýšit hladinu cukru. Glukagon, kortizon, adrenalin .... To je častá příčina stresu, možná váš hlavní stres. Vzniká konstantní tlak na produkci hormonů nadledvinkami, jakmile se hladina cukru dostala příliš nízko, pak vysoko, neustálý cyklus nahoru - dolů, nahoru - dolů. Inzulín vypíná jaterní glukoneogenezi (výrobu cukru) a to signalizuje mozku, že hladiny cukru jsou nízké av tomto okamžiku začne mozek toužit po něčem sladkém a jsme opět tam, kde jsme byli včera, předevčírem, ale kde budeme i zítra, pokud s tím něco nezačneme dělat. Ten stav určitě znáte ....

Takže myšlenka jít na vysoce sacharidovou dietu není asi zrovna nejlepší nápad. Koneckonců není to nic jiného než strava plná cukru.

K zamyšlení 2: proč bychom měli jeden hormon na snížení hladiny cukru a několik dalších na její zvýšení?

Shrnutí

Pojídání příliš velkého množství zpracovaných potravin, špatné rozhodnutí o životosprávě, dlouhé cvičení nebo naopak nečinnost (zkuste intervalový trénink)

vám podkopávají zdraví. Minimálně se můžete dočkat přílišného ukládání tuku, slabé kondice, bolesti kloubů, velké chutě na sladké, výkyvů energie a opakované únavě. Zní to sice špatně, ale my pokračujeme s metením svých genů vysoce sacharidovou stravou několik let a to i přesto, že se pravděpodobně dočkáme obezity, cukrovky, srdečních chorob, rakoviny.. (Úryvek z knihy Primal Blueprint).

Vyhnout se potravinám, které se změní na cukr je proto nejjistější způsob, jak zlepšit komunikaci mezi důležitými hormony a buňkami. To, že inzulín je společný jmenovatel pro výše uvedené nepřenosné nemoci a také o tzv. inzulínové rezistencí, si řekneme už v následujícím článku.

Zatím vám postačí si zapamatovat, že čím více máte inzulínu - tím méně dokážete spalovat tuk. Více inzulínu = více tuku.

Bonusová stoletých studia na závěr

ˮStoletých Studie:ˮ: uskutečnil se výzkum na lidech, kteří žili 100 a více let a hledala se nějaká spojitost. Někteří měli vysoké hladiny cholesterolu - jiní nízké, někdo kouřil - jiný ne, sportoval -nešportoval. A výsledek? Žádná spojitost. Jediné, co měli tito lidé společné byly nízké hodnoty cukru (inzulínu) v krvi vzhledem k jejich vysoký věk. A také bylo prokázáno, že infarkty jsou 2-3-krát pravděpodobnější po vysoce sacharidovém jídle jako po jídle tukové.

Mějte se krásně, žijte zdravěji a šiřte poznání do světa! ;-)

Autor článku: Šimon Spišák

Zdroje: http://www.biblelife.org/rosedale.htm http://drrosedale.com/blog/#axzz3NwYAgovH http://drrosedale.com/blog/#axzz3NwYAgovH http://articles.mercola.com/sites/articles/archive/2001/07/14/insulin­part­one.aspx http://www.vladozlatos.com/blog/clanky­o­zdravi/odstrante­svoju­metabolicku­negramotnost.html